sh.mamautobus.cz

Kam odložit autobus. Kamarád potřebuje uvolnit místo.

Volal mi kamarád kolegy z práce u kterého mám odložený autobus za dobrou cenu = bezplatně, že potřebuje prostor uvolnit, neb od dubna pronajal garáž za autobusem a nový nájemník chce do ní jezdit a autobus jim tam trochu vadí. Chápu že 12 metrů dlouhá a dva a půl metru široká obluda trochu zaclání a zabírá dost místa. Tak mé starosti s hledáním místa začali na novo.

Tentokrát jsem si řekl, že bych chtěl něco blíže. Mělník byl pro mě trochu z ruky a tak jsem se byl na autobus podívat jen párkrát. Po nekonečném brouzdání na internetu a několika bezesných nocích jsem nakonec našel spásu v podobě firmy u nás ve vesnici. Rozhodl jsem se jim napsat, jenže majitel firmy byl zrovna na dovolené a já jsem se měl ozvat další týden. To už začínalo být pozdě.

Nakonec jsem našel jinou firmu, kde dohoda už padla a já mohl si autobus přemístit blíž. Sice díky byrokratickým kolečkům v této firmě jsem autobus zaparkoval bez smlouvy, ale její zřízení bylo vynikající. Vše šlo vyřídit čistě od počítače včetně elektronického podpisu smlouvy, na který mají speciální webovou stránku. Faktury za parkování mi posílají elektronicky, ale úroveň naskenovaného dokumentu je hrozná. Multifunkční zařízení sken tak degraduje, že QR platba nejde použít protože jednotlivé pixely QR kódu jsou slité do jedné rozmazaniny připomínající QR kód jako by byl od Picassa.

Ať dělám, co dělám, já to vždycky podělám, já se z toho podělám. Zatím co první hodina byla klidná, tak druhá byla naprosté peklo. Přiznávám, že jsem po ní několik nocí nespal a měl pomalu chuť to vzdát.

Den předtím jsem byl na obvyklém čtvrtečním srazu s kamarády v hospodě. Do postele jsem se dostal až po půlnoci a ráno vstával na jízdu, která se konala na opačné straně Prahy, než jsem spal. Vstával jsem dost unavený, navíc se mi v hlavě ronily myšlenky na pondělní kolonoskopii, která mě čekala.

Zkrátka udělal jsem hloupost a na druhou jízdu přišel neodpočatý s hlavou plnou myšlenek jiných než soustředění se na jízdu. Začátek ještě šel, jenže pak přišla osudná zatáčka. Když jsme odbočovali z Karlovarské ulice do Drnovské, špatně jsem si nadjel a odmítal najet na auta stojící v protisměru. Jen někde v dálce slyším, jak instruktor na mě řve Doleva. A to seděl vedle mě. Pak už jen šlápnul na brzdu, kdy sice autobus stál v okamžiku a řval na mě, co jsem to za neschopného žáka a že bych si měl hledat jinou autoškolu. Chápu, nemá to jednoduché, obzvlášť když ho žáci neposlouchají.

Jak jsem nevybral zatáčku v Ruzyni.

Když už mám ten autobus, tak bych ho taky chtěl legálně řídit. Tak jsem se rozhodl přihlásit do autoškoly. Pomalu jsem začal vybírat vhodnou autoškolu, kdy při vyhledávání mi padla do oka firma z Uhříněvsi. Od mého pražského bydliště to nebylo daleko, takže bych jezdil sice v trochu neznámém prostředí okolo východu Prahy, ale zase bych to měl relativně kousek do postele. Vyplnil jsem tedy přihlášku a čekal, pak mi přišel mail, že se mám osobně dostavit do autoškoly a vyplní se mnou přihlášku. Zároveň mám sebou přinést potvrzení od lékaře. Objednal jsem se tedy ke své doktorce, vše jí vysvětil a ona mi vystavila potvrzení. Dokonce jsem dostal tetanovku, a i přes skoro dvacet let od předešlé dávky, mi dala jen jednu.

Pak jednoho dne jsem jel domů za rodiči a při cestě autobusem spatřil Karosu autoškoly z Prahy 6. V tu chvíli bylo jasno.

Autoškolu jsem si vyhledal a při zjištění, že je o 11 tisíc levnější jsem se tam i zaregistroval. Rovnou mi přišlo i zadání platby, či možnost zaplatit jen její část. To jsem tak učinil a pak v úřední hodiny se dostavil do provozovny autoškoly. Pan majitel byl příjemný a hned se mnou vyplnil přihlášku a já dostal průkaz žáka. Po novém roce se mi ozval instruktor a domluvili jsme si první schůzku.

Jak jsem se přihlásil do autoškoly.

Druhý den po tom co jsem opustil autobus uprostřed noci jen tak stát na parkovišti před místem kde měl původně parkovat jsem se opět vydal cestou na Mělník. Můj cíl byl jasný dostat autobus tam kam měl původně patřit a to za plot. Večer po opuštění autobusu mě mělnický kolega z odtahovky hodil na tamější autobusové nádraží a ještě mi dal kontakt na firmu oceložrout abych se domluvil na likvidaci druhého vozu.

Ten den jsem zkusil místní ČSAD, kde sice byli velice ochotní lidé a i už jsem tam byl i slavný blázen co si přitáhnul autobus, ale jejich traktor neměl technickou, takže mě nemohl strčit na patřičné místo.

Dostal jsem hromadu kontaktů kam se případně obrátit s prosbou o pomoc. Jediný kdo byl ochotný byl pán s Tatrou 815. Ale i ten by byl moc dlouhý a v daném místě bychom se nevytočili. Nakonec ze slíbeného jednoho dne se stal týden.

Jak odtahovat autobus.

Přišel den D. Sice jsem stále nevěděl kam s druhým autobusem, ale už jsem si je musel vyzvednout. Jako první přišel na řadu řepský vůz 4104. Ten den jsem měl schůzi v garáži Řepy se zástupcem Dopravního podniku a s odtahovacím vozem. Nejdříve začalo byrokratické kolečko a to podepisováním smluv a zaplacením příslušných poplatků. Nakonec jsem se konečně dostal ke svému vozidlu a mohl si ho prohlédnout zblízka.

Na první pohled nevypadal nějak zle. Vůz byl již odemčení a od DPP jsem dostal několik svazků klíčů, že to je vše co od obou vozidel mají. V interiéru chybělo pár drobností, nejvíce mě mrzela absence stropního dvojřádkového panelu BUSE. Se zástupcem jsem se domluvil na další schůzce tentokrát v garáži Hostivař, kam tento vůz povezeme na evidenční kontrolu.

Pak nezbývalo než počkat na vůz odtahovky, který měl drobné zpoždění. Za chvíli už volal a žádal o zařízení vjezdu skrz normálně nepoužívanou bránu, protože by normální branou, kvůli své výšce neprojel. Vše se v klidu zařídilo.

Jak odtahovat autobus.