Štítekjekyll

Kam odložit autobus.

Je neuvěřitelné jaká je to práce najít vhodný flek pro dvojici autobusů standardní délky 12m. Většina volných fleků je už beznadějně plná, či je potřeba mít patřičné známé na daném místě. Po telefonování a psaní několika dopravcům či jedincům které jsem vypátral díky odloženým autobusům na nejrůznějších místech, jsem to už chtěl vzdát. Nakonec kolega v práci to domluvil se svým známým a já mohl autobusy odložit u něj na pozemku v Mělníku.

Nikdy nevěřte svým kolegům z práce. Když jsem se majiteli pozemku zmínil, že přijedu s autobusy vstali mu vlasy hrůzou, že jsem řekl množné číslo. Nakonec jsme ho usmlouvali na jeden. Zbývalo jen vyřešit kam s tím druhým.

Pro milovníky hranatých i částečně kulatých Karos mám nemilou zprávu. Místo pro druhý autobus jsem nenašel a s ohledem na jeho technický stav ho bude čekat ekologická likvidace. Jen najít kde.

Kam dát kloubák.

V pondělí jsem navštívil ZOO v Liberci, kdy odpoledne jsem přemýšlel kam bych se ještě vydal. Volba mezi Dinoparkem a lanovkou padla na Dinopark. Bohužel ostatní atrakce v Liberci jako např. IQ Landia měly v pondělí zavřeno. Nakonec se volba Dinoparku ukázala jako dobrá volba, neb v neděli následně lanovka na Ještěd spadla a v její kabině zemřel člověk mající na starost její obsluhu. Ten den bylo úterý a po včerejší návštěvě liberecké ZOO byla na řadě ta Olomoucká. Zahrada se nachází na Svatém kopečku pěkný kus za samotným městem. Na rozdíl od Liberce, kde do ZOO jede tramvaj, se v Olomouci musí jet autobusem.

Při brouzdání areálem zahrady jsem obdržel zprávu od Budějického dopravního podniku, že jsem vyhrál obě kloubové Karosy a ať jim pošlu podepsanou přiloženou kupní smlouvu a oni mi po zaplacení pošlou plnou moc k převodu.

Páni to byl ale fofr. Na rozdíl od Prahy tady to byl doslova uragán. Jen co teď s tolika autobusy dělat. Na zahradu u rodičů se nevejdou a ani na tolik nemám dostatečné množství finančních prostředků.

Po konzultaci s kamarádem jsem se kloubáků musel vzdát. Jeden se nakonec podařilo zachránit, druhý nakonec dostihl kovošrot.

Kolik toho bude

Už jsem ani nedoufal, že by se mi někdo od DPP ozval, jak dopadla obálková metoda na autobusy. Když náhle mi v poště přistála zpráva, že jsem byl částečně úspěšný. Ze třech autobusů se mi povedlo vyhrát dva. Nejdražší model číslo 4137 mi někdo vyfouknul. Po dlouhém váhání který zvolit, jsem nakonec bláznivě šel do obou. Po sérii několika emailů opět nastalo ticho po pěšině a zase obrovsky dlouhá doba mlčení, kdy jsem si myslel, že na mně opět zapomněli. Nevím jak by to fungovalo jinde, ale ty čekací doby byly opravdu neúnosné. Skoro jak ve státní správě, čest výjimkám a sláva poraženým. Nezbývá než jen najít flek kde autobusy zastrčit, aby nepřekážely v provozu. Ale o tom až zase příště.

Kromě mě samozřejmně. Můj první zájem o autobus přišel ke konci prázdnin. Dopravní podnik právě nabízel k odprodeji nepotřebný majetek a kamarád mi pořád říkal, jak by to bylo skvělé jeden takový vlastnit. Prohlížel jsem si nabídku v obálkové metodě a postupně si začal vybírat ten správný kus. Postupně jsem si říkal, jaké by to bylo vlastnit kompletní sbírku OIS. Začal jsem tedy vybírat takové vozidla, která dle přiložených fotografií mají pokud možno kompletní informační systém. Což znamenalo odmítnutí vozů z garáží Klíčov, neb poznámka u nich říkala, že mnou požadované komponenty byly demontovány. Po dlouhém přemýšlení jsem si nakonec vybral tři vozy. 4104, 4126 a 4137

Kromě mě samozřejmě. Už jen cesta byla noční můra. Nejdříve se můj nápad jet na hlavní pražské nádraží osobním vlakem jevil jako bezvadný. Zvlášť když přijel na stejné nástupiště, jako měl odjet následný vlak EC Jižní Expres směrem do Českých Budějovic.

Nicméně se následně ukázalo, že tato cesta nebude jen tak jednoduchá. Po kontrole jízdenek v osobáku mi telefon nahlásil dostupnou aktualizaci s potřebným následným restartem. Nemaje co ztratit jsem v bláhovém očekávání nové verze Androidu tuto aktualizaci potvrdil a čekal na opětovné zapnutí přístroje. Ještě když jsme přijeli na Hlavák a telefon stále mi zahříval kapsu, jak se horečně snažil nainstalovat aktualizaci, začala předtucha následného ošklivého nepěknou věc.

První zrada byla ve vlaku Ex 531, který stál směrem na Budějice. Můj vůz č. 369 měl být původně ve velkoprostorovém uspořádání typ Bdpee²³¹, ale pro mimořádné řazení vlak neobsahoval žádný vůz ve velkoprostorovém uspořádání. Nakonec jsem vzal za vděk vozem Bbdgmee²³⁶, který sice slouží primárně pro maminky s dětmi a cyklisty, ale měl pěkný stoleček. Navíc vlak byl skoro prázdný, tak mě nikdo ani nevyháněl koštětem.

Můj první zájem o autobus přišel ke konci prázdnin. Dopravní podnik právě nabízel k odprodeji nepotřebný majetek a kamarád mi pořád říkal, jak by to bylo skvělé jeden takový vlastnit. Prohlížel jsem si nabídku v obálkové metodě a postupně si začal vybírat ten správný kus. Postupně jsem si říkal, jaké by to bylo vlastnit kompletní sbírku <abbr title="Odbavovací a informační systém">OIS</abbr>.

Začal jsem tedy vybírat takové vozidla, která dle přiložených fotografií mají pokud možno kompletní informační systém. Což znamenalo odmítnutí vozů z garáží Klíčov, neb poznámka u nich říkala, že mnou požadované komponenty byly demontovány. Po dlouhém přemýšlení jsem si nakonec vybral tři vozy. 4104, 4126 a 4137

Potřebné věci jsem sepsal a vložil do obálky, kterou jsem pak osobně zanesl na ředitelství dopravního podniku. Pak nastala dlouhá doba, kdy jsem si myslel, že se moje obálky ztratily, či na mě zapomněli. Ale dopravní podnik zkrátka takto funguje, všelijak jen né zrovna rychle.

Můj první zájem o autobus přišel ke konci prázdnin. Dopravní podnik právě nabízel k odprodeji nepotřebný majetek a kamarád mi pořád říkal, jak by to bylo skvělé jeden takový vlastnit. Prohlížel jsem si nabídku v obálkové metodě a postupně si začal vybírat ten správný kus. Postupně jsem si říkal, jaké by to bylo vlastnit kompletní sbírku OIS. Začal jsem tedy vybírat takové vozidla, která dle přiložených fotografií mají pokud možno kompletní informační systém. Což znamenalo odmítnutí vozů z garáží Klíčov, neb poznámka u nich říkala, že mnou požadované komponenty byly demontovány. Po dlouhém přemýšlení jsem si nakonec vybral tři vozy. 4104, 4126 a 4137