Štítekjekyll

Tak je to tady. Konečně je ze mě oficiálně řidič autobusu.

Když už mám všechno úspěšně za sebou, tak jsem si řekl, že bych si došel na dopravně psychologické vyšetření. To jsem si domluvil v autoškole, když jsem si vyzvedával potřebné doklady nutné k výměně řidičáku. Zaplatil jsem přes dva tisíce a domluvil si schůzku na pondělí.

V pondělí jsem se v požadovaný čas dostavil na Vinohrady. Bylo to náročné, neb hodinu předtím jsem měl schůzku s bývalým kolegou z práce, sice taky na Vinohradech, ale trochu blíže k Rozhlasu. Ještě jsem měl za úkol vyzvednout si nějaké součástky z jednoho eshopu, ale ten jak se ukázalo, měl výdejní místo naproti přes ulici u doktorky.

Došel jsem tam lehce zadýchaný, jak jsem uháněl přes Vinohrady, abych vše stihl včas. Začalo to takovým malým dotazníkem. Když jsem přišel, byl tam už jeden klient. V průběhu vyplňování pak dorazil další. Celkem jsme tam byli tři. Následoval test na počítači, kdy jsme měli odpovídat na celkem 240 otázek stylem 1-5 kdy jedna byla naprosto nesouhlasím a pět naprosto souhlasím. Otázky byly nejrůznějšího typu, zda se přejídám, zda jsem konfliktní, zda mám problémy v rodině atd.

Co si pod pojmem dopravně psychologické vyšetření představit.

Závěrečná jízda s úředníkem z Černošického magistrátu, měla být původně ve čtvrtek, nakonec jsem se dočkal už ve středu. Ten den jsem brzo ráno dorazil do autoškoly, kde jsme měli za úkol počkat. Zatím jsem tam byl jen já a ukrajinský kolega, který byl se mnou i na písemné zkoušce. Po chvilce přišla mladá dívka oblečená do krátkých šortek. Po ránu to bylo příjemné zpestření. Hned přišel majitel autoškoly a nás dva poslal připravit autobus. Kolega z Ukrajiny měl naštěstí svůj vůz české značky Škoda Octavia, takže jsme nemuseli šlapat pěšky.

Po připravení autobusu nastala opět chvíle čekání. Na mě se začala projevovat lehce nervozita a to neustálým pocitem potřeby jít si odskočit na malou. Za krátko se k nám připojil kolega, co si na zkoušku nevzal občanku. Takže jsme na konec na zkoušce byli tři.

Jak jsem dělal závěrečnou jízdu v autoškole a zkoušku z údržby a konstrukce vozidla.

Přišel den D. Po víkendu stráveném s kolegy z práce v Krkonoších je to tu. Měl jsem původně na Černošický městský úřad v Praze Podskalí dorazit původně po poledni, ale nakonec došlo ke změně a já tam měl být už ráno. Ráno jsem si v tramvaji pustil ještě zkušební testy a najednou mi začali skákat nezvyklé otázky, které jsem nikdy předtím neviděl, jako například co to je logistika apod. Celý jsem vyděsil a začal panikařit, že to nedám. Pak se ukázalo, že jsem si omylem zapnul zkušební test pro profesní osvědčení, dokonce jsem test dokončil a splnil požadovaný počet bodů.

Dorazil jsem před úřad, kde jsem potkal jednoho kolegu, se kterým jsem se jednou vystřídal během poslední jízdy autobusem. Čekali jsme, až dorazí někdo z autoškoly. Přišel chlap, kterého jsem v životě neviděl a hned chtěl 700 Kč a řidičský a občanský průkaz. Kolega se omluvil, že má jenom řidičák, tak zkouška pro něj skončila dříve, než začala. První na řadu šel další kolega z Ukrajiny, protože měl zaplacenou překladatelku z češtiny. Spolu s ostatníma jsem pak čekal na chodbě před zkušební místností. Všimnul jsem si, že holka vedle mě se celá klepe.

Jako první se začali vyřizovat formality, kdy jsem musel na svém registračním formuláři vyreklamovat bydliště, protože tam bylo špatné město.

Jak jsem dělal závěrečnou zkoušku v autoškole.

Zkušenosti s převozem autobusu už mám dvoje, tak co by se mohlo pokazit tentokrát. Ale nikdy neříkej hop, dokud neskočíš, se říká. Pak se taky říká že dvakrát do stejné řeky nevkročíš. Ale znáte pověry. Vše bylo domluveno, jen se kvůli mé nemoci to nakonec muselo odložit na začátek dubna a mě to stálo další láhev medového Jacka Danielse. Brdy jsem minule už opravil, autobus startuje vlastní silou tak snad to všechno klapne. Byl jsem domluvený s odtahovkářem, že přijedu na hlavní, kde je více místa tak ať neblokujeme úzkou uličku. Sice jsem moc nadšený nebyl s myšlenky, že pojedu bez řidičáku a s propadlou technickou po silnici, ale nakonec mi nic jiného nezbylo.

Pak došlo k malé změně místa nakládky takže sice jsem nemusel na hlavní, ale zato to bylo o trochu dál. Už od opravy brzd jsem měl malé podezření na přeseklou brzdovou hadici pod autobusem. Po zapnutí parkovací brzdy se totiž s velkým syčením vypustil veškerý vzduch z brzdových válců. Pod autobusem jsem našel hadici ze které ten vzduch utíkal. Nicméně se mi opatrně podařilo dojet na požadované místo a úspěšně vlastní silou najet na podvalník.

Jak odtahovat autobus.

Instruktor, se kterým jsem jezdil, měl toho moc, tak mě přidělil kolegovi. První jízdu jsem toho litoval, ale pak jsme si sedli a mě se sním, jezdilo jedna radost. Navíc tento pan kolega byl tak hodný, že mě vždycky na konci jízdy vyhodil dole u metra a já nemusel tu štreku šlapat zpátky.

Ten den bylo pěkně a hned z kraje hodiny mu volá jiný žák, že nemůže přijít. Obvykle to je za pět set korun, to jsem mi stalo taky s předchozím instruktorem, kdy jsme měli dva dny po sobě jízdu, jenže tu druhou jsem bohužel musel zrušit ten den, tak mi to naúčtovali.

Nakonec tento instruktor se vesměs snažil vyjít všem vstříc, takže se domluvil, že já odjedu i jeho hodinu dneska a omluvený žák pak někdy odjede mojí. Čekalo mě tedy tři hodiny řízení autobusu. Dostal jsem na výběr, jestli chci na Kladno či do Kralup a já si zvolil Kladno, neb poblíž bydlí rodiče.